Účast :
Jirka, Pavla, Tonda, Vlasta, Terezka, Luboš, Jitka, Ježek, Yveta, Laďa, Jana, Ivana S, Lenka, Luboš, Lenka S, Láďa S, Ondra, Roman, Lenka D, Béda, Petr, Dana, Martin + potápěči
Pátek
Příjezd od Prahy výrazně poznamenaly probíhající volby, bezkonkurenčně nejkratší čas jsme zaznamenali z K.Varů. Soudní podle předem připraveného klíče odchytávali vybrané účastníky ještě před příjezdem k Fajtům tak důsledně, že některým účastníkům se ani nepodařilo dorazit na místo startu. Na druhou stranu každý měl kde složit hlavu a hluční spáči byli důsledně separováni.
Ranní odsun bagáže k Tondovi zajistil obětavě Béda svou pojízdnou maringotkou. Tato část celé akce mi přišla logistiky extrémně složitá a dodnes mi není jasné jak mohla proběhnout bez vážnějších problémů. Jediný kdo se v tom šíleném mumraji dokázal orientovat byl Jirka. O to větší bylo naše překvapení, když se nakonec celá skupina jejíž počet kolísal někde mezi 20 až 24 ks (přesné číslo nebylo možné stanovit) dala konečně do pohybu. První a poslední defekt na sebe nebal dlouho čekat, dočasně znamenal ztrátu Romana, který na nás ale čekal v první vesnici. Tonda s Terezkou v přívěsu všem předvedl, jakže se jezdí do kopce se zátěží. Nevěřil jsem mu, že tam nemá přibalený motor do okamžiku, než mi to na chvíli půjčil. Rád jsem mu tento zdravotně nezávadný antikoncepční přípravek bez vedlejších účinků vrátil.
Svačina s výhledem na Mýto u kaple, v Mýtě šťastné shledání s nejmladším účastníkem, který se s Tondou a Vlastou rozumně vydal po zpevněném povrchu. Další rozhodnutí o povrchu už tak rozumné nebylo, Tonda s Terezkou v přívěsu statečně zdolávali brdská stoupání po terénu. Restaurace v Dobřívu ve dvě hodiny poměrně vyjedená, po dlouhé diskuzi nakonec vítězí varianta jednotného smažáku pro všechny. Zde také mělo dojít na lámání chleba pokud jde o další trasu. Nakonec došlo k rozlomení skupiny, větší půlka ještě neuspokojených s cílem Padrťské rybníky a již uspokojená menší půlka s cílem hamr v Dobřívu a nejkratší cestou k Tondovi. 
Za Dobřívem se začala cesta nepatrně zvedat, ve Skořici již měla vyloženě horský charakter. Údaj pro vrchaře specialisty (Pavla) – na 11 km převýšení 300 m. Následný sjezd k rybníkům stejně jako okolní krajina neměly chybu. Za zmínku stojí Ježkův pokus pobavit účastníky objetím závory, při kterém si pořídil na lýtku nádherné tetování v podobě pivní zahrádky. Pokračuje mírné stoupání jednou z nejhezčích částí celé trasy. Následný 200 asfaltový sjezd téměř do Strašic byl odměnou za vykonanou práci. Těsně před vesnicí byl tento příjemný zážitek nečekaně přerušen odbočkou do kopce a dav zašuměl překvapením. I tento kopec byl za chvíli zdolán, dále z kopce až do Těně. Slibovaný závěrečný trhák, byl jen závěrečnou tečkou, která nikoho nerozhodila. A protože se už nikdo další neztratil, kupodivu i Laďa se držel disciplinovaně skupiny, dorazili jsme za chvíli do cíle. 
Ubytování u Vlasty a Tondy by si zasloužilo samostatnou kapitolu, omezím se jen na zásadní fakta. Místo nádherné, stejně tak zahrada, kryté sezení, gril, kuchyně, místo pro kola, koupací jezírko pro otužilce (Ondra) , pro ostatní koupelny, co víc si přát. Snad jen, aby nás ještě někdy pozvali. Což při množství vylámaných světel, rozbitých dlaždic a dalších škod na majetku není zcela jasné. Ubytovací kapacita dostatečná, což vedlo paradoxně k situacím, že i notoričtí zahradní přespávačí jako Roman tentokráte pronikli do ložnici, kde v podstatě vyloučili možnost spánku v celém patře. Catering bez chyb, stoly se prohýbaly, pivo chlazené točené, obsluha vzorná. Vychutnat si večerní grilovanou kýtu vyžadovalo už velkou dávku bezohlednosti k vlastnímu žaludku. Došlo i na nezbytnou očistu, avizovaná zásoba vody 10 l na osobu a dne se ukázala jako planý poplach.
Délka trasy cca 67 km
Ranní vstávání v poklidu, čekání na déšť nahradilo čekání na knedlíky, někteří řešili volební výsledky, jiní dospávali probdělou noc. Našli se i tací, kteří se zodpovědně připravovali na náročnou etapu, jejíž trasa se s intenzitou přeháněk neustále zkracovala . Ježek tak postupně projel blízké i vzdálené okolí, včetně pěkného technického výjezdu nad lom. Nakonec byla zvolena trasa, která se od vzdušné čáry téměř nelišila. V zárodku byly zahubeny všechny Jirkovy iniciativy zařadit něco, co by aspoň vzdáleně připomnělo plánovanou trasu. Jako již mnohokrát se opět naplno projevila zásadní chyba demokratických systémů. Po jedné nepatrné přeháňce, na kterou byli mimochodem až na Lenku všichni se svými goratexovými membránami dokonale připraveni, polovina startovního pole zmizela směrem k Drahoňáku přímo od rozpité hospody. Pravděpodobně navštívili cestou nějakou jinou, nebo výrazně bloudili, protože dojezd do cíle byl téměř současný. Skalní příznivci lesních a bahenních úseků (Béda) se tak v závěru konečně dočkali lesního sjezdu v režii Lenky S. Po příjezdu do cíle se počasí konečně umoudřilo, nádherné nedělní odpoledne ještě vylepšoval Jirka opékáním všeho možného, co Roman zapomněl odvézt. Délku trasy nedokázal můj GPS zapisovač zaznamenat, nejsem si jistý zda překonala 20 km.
V závěru ještě proběhla reklamní upoutávka na Varskou tour v podobě letáků s vyznačenou trasou i profilem. Je s podivem, že údaje o trase a profilu, kterých se účastnící loňských ročníků dožadovali, tentokráte příliš motivačně nepůsobily. Sobotní trasa
Pro zvětšení klikni
Výškový profil
a nedělní "Bédova" trasa :
Jako vždy jsi nezklamal, poeticky a věcně jsi popsal krásný víkend, který jsme si mohli všichni prožít společně v partě kamarádů. Snad jen doplním, že nedělní provizorní zkrácená trasa naší odštěpené skupiny vedené Lenkou S. byla 25km.
OdpovědětVymazatTo je tak pěkně napsané, že příště jedu taky !! Dědek
OdpovědětVymazat